Když jsem po Vánocích chytila tu největší chřipku za celý rok, vlastně mi to vůbec nevadilo. To je totiž další kouzlo scrapbookingu, že v podstatě všechno stonání berete jako požehnání, protože jste omluveni z klasických domácích prací a můžete se hezky zachumlat k pracovnímu stolu a tvořit. K tomu čajík a pohádky - moje Vánoce byly prostě skvělé! Stihla jsem slepit 10 týdnů v Project Life albu a tak vám dnes jeden z nich ukážu.
Protože jsem v albu v roce 2017, hezky si u lepení zavzpomínám. A taky se těším, že konečně využiju materiály, které obvykle posílám vaším směrem a jen na ně smutně koukám. Teď jsem v albu zrovna v létě a tak jsem naběhla do krámku a paběrkovala na všem, co zbylo z letošních (teda teď vlastně už loňských) letních novinek.
Tentokrát jsem si k ruce vzala kolekci Let's Go od Studio Forty. Takže žádné kartičky - obě stránky jsou vytvořeny z rozřezaných 30" papírů. Konkrétně rybičkového Just Keep Swimming a kytičkového Sketching.
Pokud si přečtete popisek na další kartičce uvidíte, že v létě 2017 jsme řešili hlavně zdraví. Honza například dostal léky, po kterých ztratil chuť! Ono se to zdá jako velká legrace, ale chudák zhubl 7 kilo... A vařit pro člověka bez chuti taky nebylo nic moc.
Protože moje sestra studuje v Dánsku, pronajímali jsme v létě její pokoj. Bydlel u nás také Samuel - černoch z USA, kterému aerolinky ztratili kufry. Takže u nás byl o něco déle, než by si asi i sám přál, hlavně poté, co mu můj taťka vymýšlel nejrůznější program :-D Mimo jiného ho vzal i na kolo (dle fotky je víc než jasné, že jak to Sam s jízdou na kole měl) a na koupání. Protože to bylo zrovna v období vzrušené diskuze o uprchlících, myslím, že černoch na písáku u Čelákovic budil tenkrát dost velký rozruch. My jsme vypadali, že naše rodina už kvóty splnila... :-)
Já jsem si v létě 2017 splnila svůj velký sen a přihlásila se do 3-denního kurzu moderování v rádiu. Byla to senzační zkušenost a úžasná legrace hlavně díky Davidovi, který se mnou byl ve dvojici. Vypadali jsme trochu jak Dlouhý a Bystrozraký (viz druhá fotka), ale užili jsme si skvělé 3 dny plné moderování.
A na víkend jsme jeli k babičce. Před každou návštěvou nám babička telefonuje a chce vědět, co bychom si dali k jídlu. A v létě je to jasné - borůvkové knedlíky!
S babi jsme vyrazili také na výlet do Moravské Třebové, kde vyrostla. Navštívili jsme park a zámek a mně se k fotce krásné hodila transparentní samolepka s českým nápisem.
Druhý týden na protilehlé straně jsem nakombinovala ze stejných papírů, jen jsem různě proházela vyřezané kartičky. A hodily se mi také krásně chipboardy z kolekce Summer Travelove.
První týden v srpnu 2017 byl takový ten týden kdy se téměř nic nedělo. Teda spíš to bylo takové to ticho před bouří. My jsme se byli projít v Praze ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici - mám totiž velkou slabost pro příběh Gabčíka, Kubiše a dalších parašutistů, co zde byli ukryti za 2. světové války. A se tu každý rok aspoň jednou zastavíme. Pro mě to jsou hrdinové a ze stěny, kde jsou stále díry od samopalů mi jde mráz po zádech, když mi dojde, že to nebyla pohádka, ale opravdový život.
Na konci týdne jsme se pak s Honzíkem rozdělili - on jel na cyklovýlet a já na chatu ke své nejlepší kamarádce, kde jsme chtěly vyrábět výzdobu na její svatbu.
Zatímco Honza šlapal do pedálů, my jsme makaly. Vyráběly jsme vývazky z našich chipboardů - svatba byla na statku U Houpacího koně, a tak jsem použili našeho 3D chipboardového koníka. Potom jsme zdobily sklenice jutou a papírovými kytičkami. Protože to byla velká svatba (120 lidí), trvalo nám to od rána do večera. A pak jsme padly za vlast, jako ti parašutisté...
Toť vše. Pokud se vám stránky líbily, tak použitý materiál najdete dole pod článkem stejně jako další kreativní čtení.
Rýmu už sice nemám, ale vánoční PLkový maraton mě navnadil a v lednu doufám budu pokračovat, abych zdárně album pro rok 2017 dokončila. Protože se říká, že předsevzetí se mají sdílet, aby je člověk dodržel, zavazuji se, že za 14 dní tu ode mě budete mít další PL příspěvek. Tak!
Scrapu zdar, s láskou vaše
