Abychom vám zajistili lepší uživatelské prostředí, používáme na našich stránkách soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací o cookies | Pravidla ochrany osobních údajů

HOST V PAPER GARDEN... Eva Šafránková

Zveřejněno Paper Garden 01/10/2020 ? Komentářů SCRAPBOOKING,HOST PAPER GARDEN,
HOST V PAPER GARDEN... Eva Šafránková

Když přijdete k nám domů, ani byste nepoznali, že tam bydlí scrapařka. Celé svoje papírové království ukrývám ve starožitném příborníku po prababičce. Talíře, příbory a hrnce nahradily papíry, stužky, všelijaké ozdůbky a hlavně kytičky. Je mi velikou ctí, že pro vás mohu svůj příborník otevřít a pozvat vás na návštěvu.


 

Jmenuji se Eva Šafránková, na fleru jsem Mandle nebo na instagramu @papirova_mandle. Moje přezdívka vychází z mého příjmení za svobodna, je možná trošku zavádějící, ale už si ji nechám. Mandličky jsou bezva, hlavně ty v čokoládě.

 

Je mi 34, jsem šťastně vdaná za nejlepšího muže pod sluncem a máme dvouletá dvojčátka – holčičky. Manžel je muzikant, takže o kreativní auru v naší rodině není nouze a o zábavu a dobrou náladu také ne. Bydlíme ve stoleté chalupě na břehu řeky Ohře, obklopeni přírodou a milými sousedy. No uznejte, s tímhle výhledem z okna se tvoří skoro samo. 

 

Bude to určitě přes deset let, co jsem objevila papír. Byly jsme tenkrát s kamarádkou na kreativní výstavě v Praze a celá dvě patra nás provázely novinky ze světa scrapbookingu a cardmakingu. Netušila jsem, co ta dvě slova znamenají, ale nakoukla jsem a okamžitě se zamilovala. A ta láska mě drží dodnes.

 

Moje papírové království se začalo postupně rozrůstat a já trávila stále víc času v pracovně, kterou jsem okupovala od samého začátku. I v dalším bytě a pak i v chaloupce. Pak se ale narodily holčičky a já se postupně přemístila k jídelnímu stolu a své království přestěhovala do příborníku. 

 

 

 

Každý večer, když holčičky usnou, přesouvám všechny krabičky, boxy, papíry a serepetičky na stůl, židle a okenní parapet. Manžel mezitím uvaří čaj, z venku přichází pes, odkudsi z celodenního lehára i kocour. Pouštím audioknihu a začínám tvořit. 

Moje tvorba se postupně ustálila především na přáníčkách a darovacích obálkách. Občas vyrobím na zakázku bloček na lednici nebo ozdobím zápisník. Ale přáníčka jednoznačně převládají. Řekla bych, že pro moji tvorbu je typická jakási jednoduchost a střídmost. I když mám třeba v plánu něco hooodně zdobeného, vrstveného a exkluzivního, moje ruce to nikdy nevyrobí.

Jsem taková i v životě, mám ráda jednoduché věci, čisté linie a řídím se heslem, že co nepotřebuji, to nemám. To platí i pro mou scrapovou výbavu. Pár vychytávek a různých udělátek samozřejmě mám, ale sáhnu po nich jen zřídka. Vystačím si vlastně s řezačkou, nůžkami a jehlou s nití. Zvlášť ta jehla s nití je důležitá a pro mou tvorbu typická. Obšívám všechno, a jak říká můj manžel, kdyby to nebylo obšité, není to moje.

Šiju zásadně ručně a vždycky se na to hrozně těším. Je to taková finální fáze, teprve s obšitím dostane přáníčko nebo obálka pomyslnou tečku a je to zároveň výborný relax. Můžu vyměnit tvrdou židli u stolu za pohodlný pololeh v křesle pod dekou nebo venku na terase a šiju, šiju a šiju.

Kromě nití všech barev a jejich odstínů mám i ohromnou zásobu kytiček z papírové zahrádky. Miluju drobná kvítka pastelových barev, vlčí máky a malé růžičky. Také mám zásobu knoflíků, kovových přívěsků a různých cinkrlátek, které také hodně na své projekty používám.

Z papírů miluji kolekce od GALERIA PAPIERU, které jsou vždy krásně sladěné a mají nádherné barvy. Dobře se mi pracuje i s kolekcemi od P13, těm také nikdy neodolám. Baví mě kombinovat výrazné vzory s bílou. Navzdory svému minimalistickému vkusu si tak hýčkám především papíry veselých barev s bohatými motivy květin, motýlů nebo třeba ananasů.

 

Chystám se na svůj první exploding box, ale chystám se na něj už rok a půl, tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne. Přeci jen ten svůj příborník otvírám jen večer a v noci, ve dne jsem pořád ještě především máma malých dvojčat, hospodyně ve staré chalupě a neúspěšná zahradnice učnice, které snad brzo rozkvete alespoň ten muškát.

 

Květiny jsou moje veliká láska, ale nejspíš zůstanu u těch papírových, protože v zahradě se mi zatím vážně nedaří. Naštěstí mi stačí vyběhnout kousek podél řeky a mám záplavu divokého, lučního kvítí do vázy, jako dekoraci na fotku nebo jen pro potěchu oka.

Ze srdce děkuji za pozvání, bylo mi velikou ctí, pozvat vás do svého papírového království. Ať se všem šikovným rukám daří a opatrujte se.

 

Eva Š.