Krásný den všem, dostala se mi úžasná příležitost představit se jako host v PG. Taková nabídka seopravdu neodmítá, a proto vás ráda pozvu na návštěvu do mého tvořivého světa. Jmenuji se Soňa Opichalová a před 42 lety si mě moji rodiče „vytvořili“. Mamka dělala chvíli aranžérku, ale zbytek života prožila jako učitelka v mateřské školce. Takže inspirace na tvoření bylo víc než dost.
Už jako malá jsem obdivovala její precizní tahy štětcem, silnější a slabší, aby krásnou písmomalířskou technikou trpělivě a pomalu vytvořila plakát na místní ples nebo upoutávku do výlohy… všichni o jejím umění věděli, proto vždycky, když bylo potřeba něco takového kdykoliv a pro kohokoliv vytvořit, většinou přišli za ní.
Moje cesta ke tvoření byla ale zdlouhavá. Přes tlumočnici, účetní a vizážistku jsem se nakonec dopracovala ke zdravému životnímu stylu, začala jsem na sobě pracovat a také věnovat se více sobě a svým koníčkům. Otevřela jsem si obchůdek se zdravou výživou a dárkovými předměty.
To, že mám někde v sobě ukryté tvořivé vlohy a touhy, mi připomněla asi před 4 lety moje kamarádka Věrka Havlíčková právě scrapbookingem. Jí vlastně vděčím za znovuobjevený tvořivý talent. Když jsem uviděla její přáníčka, úplně mě to nadchlo a musela jsem se o tom dozvědět víc.
No a pak už to šlo jako lavina: z malé počáteční hromádky se stala hoodně větší, přišel big shot, spousta šablon, papírů, korálků, stužek… A samozřejmě se najednou všechno hodilo, takže dnes mám na to celou pracovnu.
I když máme každá svůj styl, navzájem se hodně inspirujeme a vždycky dokážeme jedna druhé výtvor zdokonalito svůj pohled. Několikrát za rok si najdeme čas a s dětmi nebo i bez nich se prostě někde zavřeme a tvoříme ve dne i v noci. To je pak nářez, tvůrčí energie jede na plné obrátky a my jsme v ní ponořeny až po uši. Vznikají pak skvělá díla.
Tvořím přání a jiné věci s příběhem. Neumím prostě „jednoduchá“ přání, kde je nikde nic. Moje dílo musí mít příběh a co nejvíce na míru obdarovanému. Poslední dobou jsem se asi nejvíc zamilovala do exploding boxů. Miluji prostě tu piplavou práci a sháním nebo si vyrábím různé miniatury, které vystihují účel boxíku.
Za těch pár let, co se tomu věnuji, jsem si vytvořila základnu zákaznic, kterým se má práce líbí a pravidelně si ode mě odebírají. Nejvíce oblíbené jsou věci pro učitelky, učitele a ostatní školní pracovníky – kuchařky, školníky i ředitele.
Těší mě, že rodiče na ně myslí několikrát ročně, a proto se snažím vždycky přijít s něčím novým. Ať už to jsou přání, kartičky s věnováním, záložky, krabičky na drobnosti nebo magnetické bločky na lednici.
Není to tak dlouho, co jsem si říkala, že nikdy nepůjdu do žádného alba. Že to je moc zdlouhavé a kdo chce, může si dnes z fotek udělat album přes internet ve formě knihy. Ale když vloni moje mamka slavila 70. narozeniny, prostě jsem neodolala a pustila jsem se do alba, které by mapovalo celý její dosavadní život. To byla výzva, která mě pohltila v létě asi na 2 měsíce.
Celé album jsem vyráběla sama, včetně desek a padlo na něho neskutečné množství papírů. Ale pořádně jsem se vyřádila, chtěla jsem použít co nejvíce šablon, které mi už dlouho doma ležely a dosud neměly využití a také papíry, které jsem pořád šetřila na později.
Jsou tam i v originálu básně, které skládal její dědeček, verše jejího oblíbeného spisovatele nebo spousta motivačních kartiček s různými životními hesly. A nakonec v přilepené obálce moje osobní přání a vyznání. Na oslavě jsme to společně všichni prohlíželi a předčítali a ukáply i nějaké ty slzičky.
Bydlím v domku na vesnici v podhůří Jeseníků se třemi chlapy – manželem a dvěma syny (5 a 15 let). Naivně jsem si myslela a těšila se, že budu mít s kým tvořit, a že po mě jednou někdo zdědí třeba kousek tvořivého talentu a všechen ten materiál, ale zatím ten mladší ještě nemá zájem a ten starší už ho ztratil. Tak musí bohužel občas přetrpět víc špinavého nádobí nebo nevyžehlenou hromadu, protože nádobí ani prádlo nikam neodejde, ale tvoření přece nepočká.
Za poslední dobu se nevěnuji jen scrapbookingu, ale vyrábím i jiné věcičky pro radost – věnce, svícny, plenkové dorty a nejrůznější dekorace pro celý rok. A jelikož mí rodiče bydlí blízko a jsou už v důchodu, zaměstnala jsem i je – taťka vyrábí dřevěné dekorace, které já dále zdobím, a mamka zase pro mé výtvory šije látkové ozdoby. Oba to chytlo a tvoří opravdu s radostí.
Pokud vás zajímá má tvorba, můžete nahlédnout na mé FB stránky Dekorace s láskou.
Přeji všem pohodové a tvořivé zimní dny.
S láskou a úctou
Soňa
